Rozhovor s trenérem "A" týmu Ing. Petrem Šafránkem
Nejdříve k Vám, Petře. Můžete nám popsat svou fotbalovou kariéru?
Začínal jsem v bývalé Škodovce
v Českých Budějovicích, která dříve měla pouze mládežnické týmy. Po spojení s VTJ jsme hráli Krajský přebor mužů. Prošel jsem si ligou žáků, divizí dorostu a krajským přeborem mužů, kde mi dal v sedmnácti letech šanci známý jihočeský trenér Karel Franěk. Toho jsem pak trošku proháněl, protože jsem jako nestřelec vždy nějakým gólem potrápil tým, který proti nám vedl. Bohužel po zranění a po spojení s SK Čtyři Dvory jsme kraj dlouho neudrželi a já dal přednost rozhodcování. Přesto jsem si ještě zahrál jednu sezónu krajského přeboru za SK Vodňany, která bohužel byla ukončena opět zraněním. Teď si jdu občas "kopnout" za Bavorov, když není dost lidí.
Co Vás vlastně přivedlo k trénování?
Paradoxně mě k trénování přivedlo zranění. V přípravě na krajský přebor mužů jsem si v devatenácti natrhl přední křížový vaz v koleni a musel jsem na operaci, po které jsem tehdy nesměl rok hrát fotbal. Po půlroce bez fotbalu jsem se po vzoru bratra dal na pískání a s otcem jsem začal trénovat přípravku ve Čtyráku. Následně to dopadlo tak, že jsem si udělal trenérský Áčko, s čím bych mohl trénovat v uvozovkách i třetí ligu a tu třetí ligu jsem si i zapískal.
Měl jste nějaký trenérský vzor?
Abych říkal někoho světového to ne. Ale co jsem si prošel v mládežnických týmech i v týmech mužů tak jsem si spíš dělal obrázek o jednotlivých trenérech. Následně jsem si je rozděloval na trenéry a kouče. Trenér měl výborné tréninky, ale vedení zápasu, především v klíčových oblastech, měl špatné. Naopak kouč se více zaměřuje na situaci před, při a po zápase a dokáže reagovat. Trénování pak nechává spíše na asistentech. Je velmi těžké být obojí a skloubit to. Kromě otce jsem s nikým jiným netrénoval. Dokázali jsme výše uvedené skloubit, navíc jsme si rozuměli co se týče situací hodného a zlého poldy. A již teď vím, že jednu generaci jsem s ním dokázal vychovat a ty kluci se neztratili. A to nemyslím jen fotbalově, ale i po stránce studijní, kdy hodně kluků studuje vysokou školu. To pro otce a mě bylo vždy důležité, aby nezanedbávali školu. O totéž se snažím i teď, mám v týmu hodně vysokoškoláků a středoškoláků.
Jakou metodu trénování uznáváte? Kamarádský nebo autoritativní přístup?
Těžká otázka. To se nedá jednoznačně určit. Odvíjí se to dle soutěže, dle kategorie, dle věkového složení týmu a dalších věcí. V tom je i nutná tvárnost trenéra, aby věděl jak k určitému týmu přistupovat. Pokud vlítne do kabiny týmu III.třídy a začne je pérovat tak mu těch pár brzo skončí a následně skončí i on. Pokud zase bude chtít být kamarád tak si ho nebudou vážit jako trenéra. Prostě je potřeba reagovat v určitých situacích správně. Ale jak říkám, tohle je opravdu těžká otázka, a myslím si, že na ni dokážou odpovědět až zkušenosti.
Po podzimu se Váš tým drží na druhém místě jen o skóre za první Štěkní. Jste s tímto spokojený?
Jedno přísloví říká, že trenér nemůže být nikdy spokojený. Ale hřeje mě, že se nám postupně daří zlepšovat hru, výsledky, a tím i postavení v tabulce. Před dvěma lety jsme hráli o záchranu, vloni jsme na podzim proháněli suverénní Chelčice a teď jsme o skóre druzí. A na naši hru se dá, až na drobné výjimky, koukat. A to máme suverénně nejmladší tým Okresního přeboru. Pokud budou mladí na sobě chtít pracovat jako na sobě pracuje kapitán dorostu Honza Kubíček tak jim rád dám šanci. Mám osu týmu ze starších a zkušených a kolem nich by se mělo prohánět dravé mládí.
Který zápas z podzimu byl výkonem nejlepší a na který byste naopak nejraději rychle zapomněl?
Krásné zápasy jsme odehráli ve Štěkni (výhra 3:0), ve Volyni ( 3:0 ) a doma s Katovicemi ( 2:0 ). Klasicky špatně byla Blatná ( 0:2 ), doma Hoštice ( 1:1 ) a Dražejov ( 1:2 ). V těch jsme nejen ztratili, ale hráli i hrozně.
Váš tým se pyšní nejlepší obranou v soutěži. V útoku, zdá se, to naopak trochu drhne. Jaké máte plány na zlepšení produktivity Vašeho týmu?
Sice to nevypadá, ale snažíme se hrát ofenzivně. Bohužel nám trochu stagnují střelci, od kterých se čekalo více branek. Do šancí se dostanou, ale chybí trochu klidu a štěstíčka. Především v domácích zápasech. Venku musí domácí týmy hrát otevřeněji a to máme více prostoru. Naštěstí to za ně vzala záloha a Libor Kautman, kterého jsme ze stopera posunuli do útoku. Tam se sice taky chvilku hledal, ale nějakou tu branku vstřelil.
Kteří hráči byli podle Vás největšími oporami a tahouny týmu?
Na tuhle otázku odpovím trochu jinak. Je to kolektivní hra a každý týmu přináší to své. Já neporovnávám hráče mezi sebou, protože každý má v této soutěži svůj level. Já si porovnávám, jestli je na svém, překročil jej, nebo zůstal hluboko pod ním. V loňském roce jsem hráče bodoval po každém zápase a někdy se divili proč jemu jsem dal průměrný výkon a hráči, pro mě i pro ně s nižším levlem lepší. Ale pro mě ten hráč s nižším levlem na tom hřišti nechal víc a překročil tak svoje možnosti.
Zůstane tým pohromadě nebo dojde k nějakým změnám?
Já doufám, že zůstane. Přemýšlíme ještě o nějakých posilách, jejichž případné angažování bychom řešili v případě postupu do vyšší soutěže. V rámci Okresního přeboru je tento tým kvalitní a můžeme dávat šanci našim hráčům.
Kde vidíte největší problém ve hře Bavorova?
Střední záloha. Potřeboval bych tam takového malého Horviho, který by nebláznil dopředu, dokázal by přidržet míč a kvalitně rozehrát. Dříve takto hrával Pavel Hamlíků. K němu by se hodil Dominik Folta, který je teď bohužel tělesně i duševně mimo. To je velká škoda. Dominik se dříve chytil v mladším dorostu SK Kladno pod známým trenérem Suchopárkem, dal asi šest branek v lize dorostu a zároveň tam studoval. Bohužel prostředí intru ho zlomilo tak, že mu stačí hrát Okresní přebor, popř. střídat a školu prolézá s odřenýma ušima.
Daří se do týmu zapracovávat i mladé odchovance z řad dorostu?
Tady se dá použít nyní známé "TAK URČITĚ". Vlastně současně za dorost a muže hrávali Carda s Vondráčkem, Řezáč, následně Eliáš, Kubát, Hrnčíř, nyní Folta a Kubíček. Dále už za muže hráli Dan Hroneš, Polanský, Brych, Český. A v současné době jsou někteří výše uvedení v základním týmu mužů Sokola Bavorov. Opravdu se v Bavorově snažíme dát prostor mladým, což je podle mě cesta v těchto úrovních soutěží, protože ostatní týmy stárnou. A pokud ty hráče udržíme, tak buď postoupíme letos nebo třeba příští rok, mladší hráči naberou další zkušenosti a budeme schopní se svými hráči obstát i v konkurenci 1.B třídy.
Kdo by měl tvořit osu týmu, na kterou budete nejvíce spoléhat?
Dobře tak budu konečně konkrétní. Osa týmu je v současné době Bauer, Michal Hroneš, Martin Sluka, Koutský, Carda a Kautman. K nim se přidávají dle momentální výkonnosti ostatní. Hráči ví, že si nemohou být jisti místem a někteří si i prošli pro ně potupným posedáváním na lavičce, popř. i vystřídáním ze hřiště třeba v desáté minutě. Záleží jen na nich jak k tomu přistoupí. Např. Matouše Vondráčka jsem "vysypal" po deseti minutách na hřišti. Vzal to a teď na sobě pracuje a na jaře bude patřit mezi ty nejlepší, tomu věřím. Naopak Dominiku Foltovi je to tak nějak jedno. A to mě u něj dost mrzí. Má na víc.
Je někdo, koho byste rád pochválil, či naopak pokáral, za výsledky/přístup k přípravě?
Příprava sice začala 6.ledna, ale spíše jsme chodili fotbálkem vyběhat kila z vánoc. Podstatně více práce chci, aby hráči odvedli v únoru a březnu. Taky jsem pro ně na víkend 25. a 26. února nachystal takové malé soustředění v Bavorově. Tréninková morálka je tak 50 na 50. Padesát procent chce hodně trénovat, bohužel většina z nich je přes týden v Praze, padesát procent nechce a jsou v Bavorově. Je to těžké.
S jakým cílem vstupujete do jarních odvet?
Nevím, jestli chcete slyšet že s cílem postoupit, ale já chci, abychom se za naši hru nemuseli stydět a pokud budou nějaké týmy lepší a dostanou se před nás tak máme aspoň důvod na sobě dál pracovat. S tak mladým kádrem se to ani zabalit nedá.
Jak se Vám líbí zázemí klubu?
Tam já vidím rezervy. Teď jsme přes zimu něco málo udělali, ale musíme víc. Něco se rýsuje a budeme doufat, že to vyjde. Navíc by to chtělo správce. Mám svého favorita, ale zatím to dělat nechce. Doufám,že si to rozmyslí.
Jak byste zhodnotil bavorovské publikum? Máte pro fanoušky nějaký vzkaz?
To, aby za vámi do Lomu poslední kolo na podzim přijelo vlastními auty 20 fanoušků, je něco obdivuhodného. Jejich neuvěřitelná podpora ve Volyni, kde dokázali přehlučet místní fans, nás nakopla ke skvělému výkonu. Jezdí za námi, popř. s námi v autobuse, v hojném počtu ať mladí či staří. Ale někdy je to s nimi, především s těmi staršími, velmi těžké. Nikdy nejsou spokojení a jeden nevydařený zápas smete tři předchozí vydařené.
Máte nějaké přání, o které byste se rád podělil se čtenáři?
V současné době je po operaci páteře jeden z našich hráčů - Venca Hanžl. Chtěl bych mu popřát brzké uzdravení a doufám, že ještě nastoupí na třináct zápasů, které slíbil. A čtenářům bych rád vzkázal - zkuste se na nás přijít podívat do Bavorova nebo na Bavorov venku. A dále 10. března pořádáme již 11. Sportovní ples, na který jste všichni srdečně zváni.